strom

Provokatérův zápisník

TÝDEN.CZ

26. 9. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Nejkrásnější láskyplné scény

Autor: František Kostlán

22.03.2009 09:40

Nebojte, nehovořím o svých láskyplných scénách. A že jich bylo! Chci vám přiblížit láskyplné okamžiky, které ty vaše odrážejí jako v zrcadle. Umění těla i ducha. A jako bonus vám k tomu přihodím básničky, které pro změnu odrážejí pocity moje.

Láskyplnost. V životě. Ve filmu. V poezii. Ve sportu!!! Tím souslovím nejspíš většinou pomyslíme na scénu milostnou, i když představit si pod ním lze situace, při nichž k sobě lidé mají blíže než s sebou všední den nese. Třeba otce s dětmi na výletu nebo setkání lidí, kteří k sobě cítí silné sympatie, lidí empatických, kteří mají společný silný prožitek, jsou plni vzájemného porozumění, vstřícnosti.

         Lampička

  • Lampičku jsme postavili na zem,
  • na stůl pelargonii ve váze,
  • dvě židle, slamník, dva lidé naze
  • Pod snítkou muškátu
  •                               jdeme po provaze
  • Na zádech nám pučí křídla ptačí,
  • bez strachu kráčí po laně spáči,
  • voníš tak slastně, až je to k pláči
  • vznášíme se spolu
  •                            ve znamení dračím
  • Muškát, drak a židle se slamníkem,
  • cherubín tlumočí se slovníkem
  • Lampička svítí kus pod rovníkem
  • tvých prsou a boků,
  •                             plodným fíkovníkem

Mohl bych si třeba vycucat z prstu, že jsem náhodou narazil na nějakou divadelní hru, knihu, hudbu či film, která/který ve mně otevřel/a onen podivuhodný svět láskyplnosti, kratičkých okamžiků, pro něž stojí za to žít. Jenže ono to začíná dříve, někde u maminkovského miminkovského objímání. Kdo to v sobě nemá, otevírá se mu totéž či podobné pomocí umění o to tížeji. Měl jsem, samosebou, první, platonickou lásku, jež mi z láskyplného hlediska přinesla mnohem víc než pozdější víry vášně. Pestrost láskyplnosti spočívá nejen v lásce, ale i v oné plnosti, která postihuje širokospektrý záběr, což ve vztahu k umění zároveň vyvolává pochybnosti. Dají se vůbec emoce, cit, pocit spřízněnosti nějak přesvědčivě a pravdivě vyslovit? A dají se recitovat beze slov, obrazem, pohybem? Dá se hovořit tancem, tělem? Dá se naslouchat zrakem? A pokud ano, jsme schopni vnímat, jak je to myšleno? Odpověď na to nemám, je však faktem, že na mě v životě velmi silně působily i láskyplné scény vyjádřené umělecky.

Nejkrásnější milostnou scénu jsem viděl ve filmu Bodas de sangre (Krvavá svatba), který podle stejnojmenného dramatu Federica Garcíi Lorcy natočil v roce 1980 vynikající španělský režisér Carlos Saura. V ukázce se dva zamilovaní v myšlenkách "loučí" před její svatbou s jiným. Tanečnice Cristina Hoyos a tanečník Antonio Gades, i jindy jedineční, předvedli v "milostné scéně na dálku" neopakovatelný odraz, Gades navíc jako choreograf posunul (nejen) tímto filmem hranice možného na generace dopředu. Přesvědčit se můžete tady:

Bodas de sangre, Cristina Hoyos, Antonio Gades

Pro mnohé láskyplnosti lačné je jistě překvapením, že v této scéně jde v prvé řadě o lásku, takovou tu jindy s falešným patosem vzývanou, protože jinak to kýčaři ani neumějí. U Saury však patřím na milostnou scénu, která ve mně zvučí lásku moji, ten krásný pocit, jenž zahrnuje celou osobnost, včetně milování. Nikoli tedy milování plus to další, nýbrž vše v jednom, jež povznáší to nejkrásnější v nás. Sex tu není na prvním místě, netrčí z děje jak špinavá ponožka z chlupaté nohy, není pornografickým oplzlem, ale jedním z vrcholů - opakuji: jedním z vrcholů, nikoli vrchol sám o sobě - člověkem dosažitelného v hájemství lásky, té opravdové, vášnivé, něžné, nedávající spát, plodící život i smrtící.  

          Nádech

  • Mé křehké spánky
  • svíráš v jemných perutích
  • konečky cítí
  • Zpíváš na břehu
  • mého uvědomění
  • Sama a sebe
  • Stromy dokola
  • podávají si ruce
  • cítí tvé srdce
  • Vzduch jde hladinou
  • rákosí kývá vánkem
  • kořeny tonou
  • Flétna z rákosu
  • hraje tóny tajemství
  • rybí oči spí
  • Nadechl jsem se
  • pod hladinou sluneční
  • tvého úsměvu

Sportovával jsem, kdysi, házenou hrál závodně, atletiku, sportovní gymnastiku, fotbal či basket provozoval aktivně. Ale nejkrásnější sportovní zážitek jsem měl z krasobruslení. V roce 1984 jsem se zájmem sledoval zimní Olympijské hry z tehdy ještě jugoslávského Sarajeva. A v tancích na ledě zde krasobluslařka Jayne Torvill a krasobruslař Christopher Dean předvedli zázrak. Zázrakem mohl být proto, že daleko přesahoval pouhý sportovní zážitek svou láskyplností. A to jednak hudbou na niž tancovali - Bolero Maurice Ravela, druhak choreografií, třeťak jejím mistrovským provedením. Tento taneční pár porušil hned několik pravidel, přesto dostal od všech rozhodčích nejvyšší známku - 6. Viděl jsem postupem času hodně krásných tanců na ledě, ale Bolero žádný z nich dodnes nepřekonal. 

Jayne Torvill a Christopher Dean - Bolero

         Anděl

  • Vzal jsem sněhovou vločku
  • mezi palce a ukazováčky
  • a rozlomil ji vedví
  • Vyklubal se z ní anděl.
  • Rozlepil oči, otřepal křídla
  • Ostýchavě mě zkoumal
  • nevyzpytatelným pohledem
  • ... a vydal se vzhůru k měsíci
  • Tam, kde končí stratosféra,
  • na přelomu hladiny
  • mezi zemí a vesmírem
  • se ohlédl

Zatím žádný režisér mě neoslovil tolik, jako Tony Gatlif. Viděl jsem od něj několik filmů a všechny řadím ke světové špičce. Milovníkům amerických "špičkových filmů" se omlouvám, ale ty - až na zářné výjimky - neřadím ke špičce žádné. Americké filmy ztvárňují dobré příběhy, často se skvělými hereckými výkony, ale chybí jim, co, krom jiných, mají filmy Carlose Saury a Tonyho Gatlifa - něco z hlubin nás samých, co samo vyplave na povrch, vzýváno živým otiskem na plátně. Často bolestivá, zprvu tajemná, neuchopitelná, ale přece součást nás samých. Schopnost jít na dřeň - lásky, nenávisti, vášně, pocit plného života s tím spojený - to jsou přednosti Tonyho Gatlifa a Carlosa Saury. 

Jedním z nejniternějších Gatlifových snímků je Transylvania. Hlavní hrdinka Zingarina, kterou ztvárnila vynikající Asia Argento, prožívá vysněnou, v jediném okamžiku však zklamanou, neopětovanou lásku. Úchvatná lásky a zhrzenostiplná scéna se odehrává během místní slavnosti:

Transylvania, 2006, by Tony Gatlif

         Ale sen

  • Zvolna
  • Ale
  • Napjatě
  • Zvědavě
  • S očekáváním
  • Dychtivě
  • strkám dlaň do vody rybníka
  • až po čáru života
  • Na její hranici svírám dlaň v pěst
  • a mačkám mozoly
  • Hladinu
  • Přelom mezi smrtí a životem
  • Zvolna
  • Ale sen

Ale abych také dal jiný příklad než scény milostné. Gatlif ve svém filmu Swing vypráví příběh platonické lásky dvou dětí, Maxe - francouzského bílého desetiletého chlapce, a Swing - Cikánečky, která žila v kolonii z obytných přívěsů místních Romů - Manušů. Max se se Swing seznámil při svých návštěvách virtuózního kytaristy Miralda, hrajícího cikánský swing, kterého obdivoval a u nějž se začal učit na kytaru. Děj se odehrává v kterémsi alsaském městečku, kde se střetává několik kultur - místní bílí, Romové, Arabové, Židi... A neznám nikoho lepšího než Gatlifa, kdo by uměl lépe pojmout láskyplnou scénu lidí různých kultur. Ano, jde o onen multikulturalismus, který je dle různých ideologů neuskutečnitelný, který však nebere na žádné ideologie ohled a uskutečňuje se jim navztek. A tím pro dnešek končím, odcházím do říše Orfeovy, doufaje v láskyplný sen.

Swing le chant de la paix



Diskuze

František Kostlán

Vedle provokací a ironických narážek píšu o všem, co mi připadá ne/zajímavé, nejvíc o politice, lidských právech, multikulturalismu, rasismu, jakož i o demagogii a hlouposti, která se nejen k extremismu váže.
frantisek.jpg
Oblíbenost autora: 8.15

O autorovi

E-mail : frantisek.kostlan@seznam.cz Facebook : http://www.facebook.com/profile.php?id=100000514800871 ___ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Nezávislý publicista, hudebník, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech.

Kalendář

<<   září 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930