strom

Provokatérův zápisník

TÝDEN.CZ

22. 10. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Zastřelte si svého poslance aneb Když superego bobtná

Autor: František Kostlán

14.04.2009 12:30

Střílet na lidi je normální. Nebo politici nejsou lidi. To je vzkaz studentů, kteří se prostřednictvím pseudoumění chtějí zviditelnit.

Výstava v Roxy. Zastřel si svého politika.Jak napsal časopis Týden ve svém článku Zastřelte si svého poslance, vyzývá výstava, Poslanecká sněmovna jako pouťová střelnice je podstata projektu dvou mladých výtvarníků, kteří nyní vystavují v pražské galerii Roxy/NoD. Návštěvníci mají možnost dát vybraným politikům najevo, co si o nich myslí: k dispozici mají vzduchovku a tři náboje a místo terče zarámované fotografie dvou set poslanců. Po třech dnech výstavy "vedou" lídři nejsilnějších stran - Jiří Paroubek a Mirek Topolánek - a také středočeský hejtman David Rath.

Autory provokativní výstavy jsou dva studenti ústecké katedry výtvarné kultury, píše dále Týden, k nápadu na instalaci s názvem "já bych to..." přivedly Tomáše Čápa a Michala Krause dvě události: politická krize v Česku a pokusy mladých studentů střílet do davu lidí. Narychlo tak vznikl projekt, který lidem umožňuje odreagovat se při střelbě na "VIP terče".

Buď jsou zprávy o této výstavě neúplné, nebo jsou použity zavádějící významy. Jestli jsem to na základě dostupných informací správně pochopil, jediné, co je vystavené, jsou fotografie politiků s tím, že se do nich lidé mohou trefovat vzduchovkou. V tom případě nejde ani o výstavu ani o výtvarné umění, ba dokonce nejde ani o umění jako takové. A s kulturou to má něco společné jen z širšího pohledu, pokud kulturou myslíme prostředí v němž žijeme, způsob, jakým jej utváříme a jak se v něm chováme.

Výstava vyžaduje něco vlastními silami stvořeného, umění zase volá po něčem kreativním, vycházejícím z umělcova vnitřního světa či - jako třeba u hudebníků - mistrovsky  zvtárněného. Fotografie poslanců však nejsou výtvorem vystavujících autorů - jde nejspíš o "hlavičky" převzaté z internetových stránek Poslanecké sněmovny. Na nápadu střílet do zobrazených politiků není nic kreativního, chápáním světa a způsobem řešení problémů naopak dává za pravdu chování některých mladých studentů střílejících do davu lidí, do svých spolužáků, ale i do učitelů, tedy, v posledním případě, do lidí, kteří by měli být pro střelce autoritou, ale nejsou - stejně jako naši současní politici pro voliče.

Ba dalo by se říci, že je návodný, jak to v článku Vystřelte si na politika, vybízí výstava v pražské galerii Roxy nechtěně potvrzuje i kurátor výstavy Milan Mikuláštík: "Při sledování domácí politické scény zažíváme pocit bezmoci. Tolikrát už jsme viděli zastupitele porušovat sliby, které během voleb dali voličům. Návštěvníkům galerie jsme nabídli jedinečnou šanci dát takovým politikům najevo, co si o nich myslí, mohou uvolnit vlastní agresivitu a odreagovat se při střelbě na tyto terče." Onu návodnost ve stejném článku výstižně konkretizoval psycholog Tomáš Burian: "Střelba je agresivní čin. A od střelby na fotku se jménem není daleko ke konkrétnímu činu."

Za nápadem nikde v pozadí netrčí varování před násilím nebo nesouhlas s ním. Pod střílením na fotografie veřejně činných osob by si ostatně šlo něco takového představit jen velmi těžko. Ani z kulturního pohledu (v onom širším významu) tedy není na celé akci nic nového, objevného - názor, že zabíjet lidi je normální, je prastarý. A ani umělecký záměr za tím nevidět žádný: "Svým způsobem je to anketa oblíbenosti, která bude uzavřena odesláním jednotlivých portrétů přímo poslancům," říká k tomu kurátor Mikuláštík. A podle spoluautora Michala Krause umělci zatím zvažují, jestli rozstřílené - nebo naopak zcela nepovšimnuté - fotografie do sněmovny jen pošlou, nebo zda je poslancům odnesou osobně a uspořádají happening.

Jestliže tedy za celou akcí není ani varování před násilím, ani umělecký záměr, ani z kulturního hlediska nic nezasazuje do nového či nečekaného kontextu, k čemu slouží? Nejpíš k témuž, jako dřívější podobné pseudoumělecké akce (neonové srdce na Pražském hradě, atomový výbuch v televizním pořadu apod.): Autoři pouze účelově a populisticky využívají (oprávněné) nepopularity politiků k vlastnímu zviditelnění. Dobře se tak pěstuje vlastní zbujelé ego.

Jímá mne smutek z toho, co vše dnes lze vydávat za umění. A jímá mě hrůza z toho, jaké lidi dnešní vysoké školy vychovávají ze studentů.



Diskuze

František Kostlán

Vedle provokací a ironických narážek píšu o všem, co mi připadá ne/zajímavé, nejvíc o politice, lidských právech, multikulturalismu, rasismu, jakož i o demagogii a hlouposti, která se nejen k extremismu váže.
frantisek.jpg
Oblíbenost autora: 8.15

O autorovi

E-mail : frantisek.kostlan@seznam.cz Facebook : http://www.facebook.com/profile.php?id=100000514800871 ___ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Nezávislý publicista, hudebník, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031