strom

Provokatérův zápisník

TÝDEN.CZ

20. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Virální aspekty protopoezie a její vliv na kolektivní bezvědomí

Autor: František Kostlán

17.11.2009 11:24

Následující referát jsem přednesl na jedné z nejvýznamějších celosvětových akcí v tomto roce, a sice na II. Mezinárodní paraliterární konferenci, která za okázalého nezájmu médií proběhla 16.11. 2009 v čítárně Unijazzu, nedaleko pražského Václavského náměstí.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

název naší konference zní Virální aspekty protopoezie a její vliv na kolektivní bezvědomí. Ve svém referátu se pokusím definovat jednotlivé pojmy v názvu obsažené, abychom věděli, o čem přesně hovoří ten druhý. Už by se nemělo opakovat to, co zesměšnilo naší minulou konferenci v očích vědecké veřejnosti, a sice, že si pan docent z Paraliterární fakulty Univerzity Vladimíra Mečiara ve Zvoleně vjel do pleše s panem předsedou české Paraliterární společnosti, protože se nemohli shodnout na definici výrazu „blbý jako štoudev“.

Jak jistě dobře víte, dlouhodobě se zabývám seriozním výzkumem uhdské literatury. Pro ty, kdož pořád ještě nevědí: Uhdsko leží na rozhraní Ruska, konkrétně B - několik teček - ské gubernie, a čínské provincie An-chuej. Nikoho tedy jistě nepřekvapí, když ve své studii budu vycházet ze slavného a všudypřítomného díla s názvem Protoprozdich ulejtoš buřtonaut, které coby vyvrcholení své vědecké kariéry sestavil legendární uhdský básník a paraliterární prototeoretik Lao´z Tuchačevskij. Lao´z jednoznačně prokázal, že poezie se nedá definovat, o protopoezii ani neparahovoře. Nevycházel přitom ani tak z běžně pojímaného relativismu, jako spíše ze svých bohatých praktických zkušeností a experimentů. Podle Tuchačevského existuje příliš mnoho názorů na to, co vlastně poezie všechno obnáší. „Co čtenář, to jiný názor, nehovoře o autorech, kteří za poezii vydávají kdejaký podezřelý shluk písmen a slov, který vypučel na výhonku uschlé haluze jejich inspirace,“ píše Laso´z.

O toto jeho poznání jsem se opřel při vlastních experimentech. Dám příklad, který úzce souvisí s částí názvu naší konference, v němž se hovoří o kolektivním bezvědomí: Nedávno ukazovali v televizním kulturním přehledu jednoho břicháče v restauraci IV. cenové skupiny, kterak na kameru a na celý lokál prohlásil: „Plzeň, to je prostě poezie“. Neměl tím samozřejmě na mysli město Plzeň, ale proslulé pivo, které zde vyrábějí. Přitom my, světaznalí lidé, víme dobře, že plzeňská dvanáctka je příliš hořká, aby mohla být poezií, oproti tomu jihočeský Budvar všechny potřebné náležitosti a parametry splňuje. A to včetně ranního bolení hlavy, což my, hltači různých festivalů poezie, známe dobře z praxe. Například po letošní Literární Vysočině mě bolela hlava v ekvivalentu patnácti dvanáctek Budvaru.

Jak je díky mé osvětě snad již dostatečně známo, uhdština je v podstatě nepřeložitelný jazyk.(Viz: Jídlo v poezii - poezie v jídle: Lao ´z Tuchačevskij.) Dokonce ani týmu proslulé Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni se dosud nepodařilo výstižně přeložit žádný uhdský text, pouze jeho fragmenty, doplněné popisem smyslu řečeného. Tak dopadla i nejslavnější protopoetická Tuchačevského báseň s názvem Tristanova židle. Překlad proto berte s rezervou:

Když jsem spolu se svou židlí

usedl na moji starou,

která s námi pořád bydlí

se svým mužem Lárou Fárou,

špitla Tristanova stará

do ucha nádobí myčky:

Svět zrodí malé židličky,

stará židle fárá hárá

 

„Moje Tristanova židle je skvělým plodem kolektivního bezvědomí, za pomoci nejlepšího dováženého piva, pocházejícího z jižních Čech,“ napsal Tuchačevskij v reakci na nepřejícné kritiky, jimž není dáno protopoezii pochopit.

A jakou má pití piva souvislost s kolektivním bezvědomím? Jak jistě víte pojem „nevědomí“ měl velký význam pro rozvoj surrealismu. Umělci automaticky, tedy nevědomě kladli na papír slova, která je právě napadla. Ta slova z podprahových proudů asociovala další slova, a ta zase další, až se konečně z nevědomí stala velkovýrobna asociované imaginace, kreativity a intuice.

Paraliteratura v čele s protopoezií si však klade cíle mnohem vyšší než vágní surrealismus. Zatímco surrealisté po nevědomém automatickém básnění mohli svou poezii nejen číst, ale i přednášet posluchačům, protobásníci touží prožít každý záchvěv hnutí své mysli dosyta a pokud možno společně, aby prožitek byl co možno nejhlubší. Ideálem je tedy stav, kdy autoři nejenže nevědí, co píší, ale ani to nemohou číst, o recitaci na veřejnosti pak nemůže být už vůbec řeči. Tento ideál nazývá Lao´z Tuchačevskij „kolektivním bezvědomím“. Naplňování tohoto filozofického přístupu jsme mohli sledovat ihned po ukončení minulé paraliterární konference, prakticky po celou noc. Ideálního stavu, kdy nevěděli co tvoří a nemohli výsledky své imaginace a kreativity recitovat, dosáhli k ránu prakticky všichni přítomní. A mně osobně k tomu napomohl právě Budvar, z mé strany nevědomě vyfutrovaný tuzemákem.

Z výše prokázaného lze odvodit zřetelný vědecký závěr, že protopoezie nemá na kolektivní bezvědomí žádný přímý vliv, protože je jeho přímým důsledkem. Protopoezie sama o sobě směřuje ke kolektivnímu bezvědomí pouze zprostředkovaně, coby důvod jeho vzniku. Každému protomyslícímu tvoru je proto zjevné, že dříve než vejce kolektivního bezvědomí se na svět vylíhla protopoeziální slepice.

A pak tu máme problém perspektivy. Pětileté děvčátko tvrdí o dvoumetrovém stromku, že je obrovský. Kyklop oproti tomu používá padesátimetrový strom jako párátko na rautu po paraliterární konferenci. (Tedy, alespoň doufám, že nějaký raut bude, pane docente.) Ze všeho výše řečeného plyne, že poezii lze definovat nanejvýš pouze částečně. Definice takových definic zní, že si nečiní nárok definovat definovaný objekt ze sta procent, vědoma si nemožnosti takového počínání. Podle slovníku X-procentních definic, který sestavil Tuchačevskij, lze ovšem tímto způsobem definovat prakticky - i teoreticky - cokoli. Jako příklad uvádím několik Lao´zových X-procentních definic:

* Princezna - je pyšná, šíleně smutná dívka v myším kožíšku, s hvězdou na dobře viditelném místě.

* Bigamie - je pohled kentaura na dívku sedící na kobyle.

* Noe - je paradoxní biblická postava. Zachováním všech živočišných druhů umožnil Darwinovi vypracovat evoluční teorii.

A nakonec nejproslavenější Tuchačevského X-procentní definice, která byla Mezinárodním patafyzickým komitétem uznána definicí stoprocentní:

* Paradox - je nejintensivnějším vyjádřením v dějinách lidstva. Kdo tvrdí něco jiného - má pravdu.

Výraz POEZIE slovník X-procentních definic výslovně neobsahuje, to nám ale nebrání v tom, abychom se o vlastní definici pokusili. Z hlediska mých výzkumů vzato, je tento typ definice snadný:

* Poezie - jsou slova nakladená tak, že je různí pošetilci za poezii pokládají.

A jelikož známe i význam předpony „proto“, víme, že ani protopoezie se definovat nedá. Předpona „proto“ určuje popředponovanému výrazu, že někam zatím jenom směřuje. Protopoezie je tedy útvarem, který se snaží kráčet směrem k poezii dohnat ji a předehnat ji, samozřejmě s vědomím, že ji dohnat nemůže, protože by přišla o onu slušivou předponku. Proto různí autoři píší protopoezii, protože chtějí alespoň jednou za život někam směřovat.

A přemýšlejte se mnou, přátelé: jak by se dal definovat výraz, který jenom směřuje ke druhému výrazu, jenž se nedá definovat? Takže co do slov, skládajících název naší konference, nám jedinou jistotu nám skýtá výraz „virální“. A tou jistotou je poznání, že autoři názvu trpí naprostou neznalostí vlastního oboru. Jak totiž víme, protopoezie se nikam a nijak nešíří, natož lavinovitě, takže jakékoli virální aspekty naprosto postrádá. Autoři názvu se nejspíš spletli a namísto slova virtuální, což by protopoezii odpovídalo, použili výraz virální. Jedinou omluvou pro takové počínání by bylo zjištění, že organizátoři kolokvia tvořili název v rámci tréninku kolektivního bezvědomí, za pomoci domácího nápoje vyrobeného z ovoce, který je virálními aspekty přímo nabit. Děkuji za pozornost.

 

Pokračuj:

Referát z předchozí Mezinárodní paraliterární konference:

Jídlo v poezii - poezie v jídle: Lao ´z Tuchačevskij


František Kostlán

Vedle provokací a ironických narážek píšu o všem, co mi připadá ne/zajímavé, nejvíc o politice, lidských právech, multikulturalismu, rasismu, jakož i o demagogii a hlouposti, která se nejen k extremismu váže.
frantisek.jpg
Oblíbenost autora: 8.15

O autorovi

E-mail : frantisek.kostlan@seznam.cz Facebook : http://www.facebook.com/profile.php?id=100000514800871 ___ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Nezávislý publicista, hudebník, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930