strom

Provokatérův zápisník

TÝDEN.CZ

22. 11. 2017
Rubrika: O dobrých věcech

Nesme každý z nás své osobní světlo, nesme ho hrdě a radostně!

Autor: František Kostlán

29.12.2009 11:42

Projev premiéra Jana Fischera na slavnostním zapalování chanukie na pražském Palachově náměstí.

 

Premiér Jan Fischer při projevu k slavnostnímu zapalování chanukového svícnu v Praze na Palachově náměstíJe pro mě velkou ctí, že zde mohu říci pár slov při příležitosti svátku Chanuka. Chanuka sice není nejvýznamnějším židovským svátkem, ale je svátkem nejznámějším, protože je nejveřejnější, nejotevřenější. A právě o otevřenosti tu chci dnes mluvit. Chci také mluvit o toleranci, o vztahu víry a morálky, o vztahu kultury a civilizace.

Co se mi vybaví, když se řekne Chanuka? Svátek světel, světlo, které zahání tmu. To je odvěký a všem srozumitelný náboženský symbol. V každém člověku je přece jiskra božího světla. Lidé potřebují ke svému životu světlo, a to jak k životu vnitřnímu, duchovnímu, tak k životu veřejnému, světskému. Po celou dobu své existence lidstvo bojuje s tmou. Boží světlo zahání temnotu z našich duší a srdcí, světlo poznání a porozumění vítězí nad tmářstvím, předsudky či nesnášenlivostí.

Dobré věci jsou dobré uvnitř i navenek, jako je světlo v nás a světlo zářící všem. Víra je věcí velice osobní. Ale morálka, která se z této víry rodí, je věc navýsost veřejná. Chanuka je svátkem židovským, svátkem potvrzujícím národní identitu. Ale její poselství je zároveň univerzálním poselstvím dobra a lásky.

V dnešním globalizovaném a sekulárním světě nezbývá na první pohled mnoho prostoru k projevení vlastní víry a kultury. A tak se někomu může zdát, že tento svět, tento moderní Babylon, žádnou autentickou víru a žádnou autentickou kulturu nemá. Dokonce býváme utvrzováni v tom, že náboženské a národní projevy jsou v rozporu s principem rovnosti. Že mohou urážet a diskriminovat ty, kteří nechovají stejnou víru, kteří se nehlásí ke stejné kultuře.

Ale copak světlo chce někoho diskriminovat, copak může někoho urážet? Copak světlo nepatří všem, nesvítí snad všem stejně? Copak není pro každého stejně vítaným pomocníkem na cestě temnotou? Copak k němu nesměřujeme všichni, lhostejno, kdo ho viděl první?

Světlo nerozděluje, světlo spojuje. A to je to, co bych si chtěl vzít z poselství Chanuky. Vždyť právě pevná osobní víra nám usnadňuje prosazování morálky ve veřejném životě. Přece právě úcta a věrnost vlastní kultuře nás vede k toleranci a respektu k druhým.

Světla se vzájemně nevylučují, světla se sčítají a posilují. Více světel znamená méně tmy. Více dobra znamená méně zla. Více skutečně autentické víry a kultury znamená silnější a bohatší civilizaci. Ostatně, sama Chanuka je příkladem takového obohacování. Stala se jakýmsi klíčem k vnímání židovství.

Chanuka je svátek světel. A světlo je symbolem univerzálního jazyka. Vždyť Bůh ztrestal Bábel zmatením jazyků právě za to, že lidé pozapomněli na světlo, na Boží jiskru v nás. A dodnes je naším základním problémem nikoli to, že mluvíme různými jazyky a patříme k různým kulturám, ale že neumíme vždy objevit onen univerzální komunikační prostředek - světlo lásky, dobra a porozumění. Tato chanuková světla budou zářit sice jen osm dní, ale připomínají nám věčný zázrak lásky. Poměřujme své činy ve světle tohoto zázraku po celý rok.

Nesme tedy každý z nás své osobní světlo. Nesme ho hrdě a radostně. Nesme ho vysoko, aby svítilo všem kolem. A po cestě vítejme a zdravme všechna ostatní lidská světla, která zahánějí tmu. Vždyť i ten pozdrav máme společný, ačkoli Češi už ho v každodenní řeči neužívají.

Tak tedy Šalom, pokoj s Vámi!




František Kostlán

Vedle provokací a ironických narážek píšu o všem, co mi připadá ne/zajímavé, nejvíc o politice, lidských právech, multikulturalismu, rasismu, jakož i o demagogii a hlouposti, která se nejen k extremismu váže.
frantisek.jpg
Oblíbenost autora: 8.15

O autorovi

E-mail : frantisek.kostlan@seznam.cz Facebook : http://www.facebook.com/profile.php?id=100000514800871 ___ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Nezávislý publicista, hudebník, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930