strom

Provokatérův zápisník

TÝDEN.CZ

20. 9. 2017
Rubrika: O politice

Spor o pražskou radnici: Legalita kontra legitimita a etika

Autor: František Kostlán

02.12.2010 10:10

Spor o vládnutí na pražské radnici se pohybuje kolem dvou zásadních věcí, a sice kolem legitimity a představy o tom, co je a co není demokracie. Debaty, které se celou věc snaží řešit pouze na půdě legality, jsou velmi zjednodušené a tudíž o věci mnoho nevypovídají.

Byl jsem se podívat na demonstraci proti vzniku koalice ODS a ČSSD v hlavním městě, která se odehrávala před radnicí, na Mariánském náměstí. A poté jsem sledoval vysílání ČT 24 a nevycházel při tom z údivu. Ve studiu seděli tři komentátoři ze třech médií a tvářili se, jakoby někdo upíral ODS a ČSSD to, že jejich zastupitelé byli zvoleni demokraticky nebo jako by někdo popíral, že koalice obou stran je legální.

V realitě bylo téma legality zcela na okraji a zmiňovali jej pouze jednotlivci, většinou straníci z TOP 09, kterým jde taktéž o vládnutí. Na demonstraci snad ani jednou z řečniště (od lidí z nevládních organizací) nepadlo, že na vládě se musí v každém případě podílet vítěz voleb, tedy TOP 09. Legální je jakákoli koalice, jejímž členům se podaří sjednat většinu. Otázkou ovšem je, zda je současná koalice na pražské radnici, i po zkušenostech s jejím dlouholetým vládnutím, legitimní a etické.

Tři rozumbradové, jeden z České televize, která vůči vládnoucím politikům dlouhodobě pěstuje rektální alpinismus, druhý ze stranického tisku ČSSD (Právo) a třetí ze stranického tisku ODS (Lidové noviny) se tu plácali po ramenou s tvrzením, že demonstranti nejsou demokraté, protože hlučením brání tomu, aby zastupitelstvo mohlo jednat. Jména novinářů nejsou důležitá, protože mezi těmi, kteří okupují komentátorská stanoviště meanstresmových médiích, není v zásadě žádný rozdíl. Spolehlivě posouvají věci tam, kde jejich podstata neleží ani náhodou. Namísto, aby dělali novinařinu, dělají politiku. Z toho plyne, že kritizují na způsob vnitrostranické opozice, nikoli z pozice nezávislých pozorovatelů.

Oproti zmíněným komentátorům měli demonstranti jasno a nestáčeli proto téma pouze na jeden z několika jeho aspektů věci. Řečníci zpochybňovali jednak legitimitu této koalice: Nelíbilo se jim jednání ČSSD. Její lídr Jiří Dienstbier (který se jako jediný zachoval poctivě i po volbách) před volbami opakovaně říkal voličům, že jeho strana v žádném případě s ODS do koalice nepůjde, protože ta je na to příliš ušpiněná. Povolební vyjednavači ČSSD nebrali na tento předvolební vzkaz voličům, který jejich straně pomohl k nejlepšímu dosavadnímu volebnímu výsledku v Praze, ohled. A aby mohli koalici dotáhnout do konce, vymysleli si vyjednavači obou stran, že 90 procent jejich programů je totožných.

Právě tak je legální rozparcelování Prahy na sedm volebních obvodů, protestující si ovšem myslí, že to není legitimní a etické, protože se tak ODS a ČSSD předem zbavily konkurence (menších stran). I proto na demonstraci od jednoho z řečníků padlo (interpretuji), že nebýt tohoto čistě účelového kroku, nikdy by nemohlo k uzavření koalice ODS a ČSSD dojít.

A druhak řečníci - a to všichni, bez výjimky - zpochybňovali politickou kulturu a morálku pražské ČSSD a ODS, zpochybňovali oficiální důvody, které ke vzniku staronové koalice údajně vedly. Hlavní důvod k protestům spočíval v tom, že nevěří v možnost nápravy obou stran, které zde po několik volebních období předváděly korytářství a zkorumpovanost takové síly, až nechtěně přejmenovaly Mariánské náměstí na náměstí Mafiánské.

„Má v Praze vládnout fronta národního rozkrádání?" ptal se například David Seibert ze sdružení Vyměňtepolitiky.cz - a právě v této otázce spočívala podstata věci. (Viz Listopadová výzva pražským zastupitelům.) Opovědí mu bylo hromové volání: "NE!" Demonstraci ovládla hesla „Praha není Palermo!", "90 % shody. Jde jim jen o podvody" nebo nápis "Plán rozvoje Prahy," k němuž byl přimalovaný tunel.

Komentátoři a pražští politici z ODS a ČSSD (kromě Dinestbiera) na straně jedné a představitelé občanské společnosti na straně druhé se v průběhu dne také nepřímo přeli, co je demokratické a co nikoli. A názory se kryly s popsaným přístupem každé ze zúčatněných stran k problému.

Legalisté (komentátoři a politici) spatřují v demokracii pouhý mechanismus - zastupitelé ODS a ČSSD byli zvoleni dmeokraticky, vše je tedy legální a není proti čemu protestovat. Naopak legitimisté si představují, že demokracie má nějaký obsah, který ve zkratce označují jako politickou kulturu, etiku a následnou legitimitu konkrétních kroků.

Tento střet se odehrával na pozadí konkrétního dění. Bohuslav Svoboda dopolední odchod demonstrantů z jednacího sálu glosoval slovy, že doufá, že se pořádně posilní, aby mohli znovu předvést, jak v jejich podání vypadá demokracie. Demonstranti tedy (nejen) v jeho podání nesmějí při jednání zastupitelstva dávat najevo, že se jim něco nelíbí, protože to není demokratické - legálně zvolení zástupci voličů nemohou jednat. Podle této legalistické logiky by - například - nebyla demokratickou ani obstrukce ze strany opozice.

Pavel Bém, za něhož se odehrála i kauza Openkrad (Opencard), se zase cítil natolik silný v kramflecích, že poučoval ostatní, co vlastně demokracie obnáší: „Demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Jestlipak víte, kdo to řekl? Neřekl to nikdo jiný než T.G. Masaryk. Musíme se demokracii učit. Toto jednání zastupitelstva je legitimní, ale není důstojné a vkusné."

Protistrana si ovšem představuje demokratickou praxi jinak. Několik řečníků vyslovilo krom jiného i tyto myšlenky:

  • Uzavřením koalice dali politici ODS a ČSSD najevo, že pohrdají základními principy demokracie.
  • Je to morální? Vznikl kartel - spojily se dvě firmy, které brání „přístupu na trh" firmám jiným.
  • Demokracie je podle politiků to, že voliči smějí jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a pak už nesmějí dávat najevo své názory a nespokojenost.

Po obědě se demonstranti chtěli vrátit do jednacího sálu, ale málokdo z nich se dovnitř dostal. Noví mocipáni je nechali mrznout, vypisovat přihlášky a všelijak je zdržovali, aby se jich do jednacího sálu dostalo co nejméně a pokud možno co nejpozději. Některé z nich poté pustili k mikrofonu, aby mohli říci, co mají na srdci. Každému na to dali dvě minuty. Takovému postupu se v historii říkalo různě, například „politika cukru a biče", nebo „chléb a hry". Nikdy se však neoznačoval výrazem „demokracie".

Není třeba dělat si nějaké iluze, že by snad petice a demonstrace něco dokázaly ovlivnit. Dokud lidé budou mafiány volit, dotud budou mafiáni vládnout. Tečka.

Je ovšem dobré, že si pozvolna vznikající občanská společnost dokáže uvědomovat sama sebe a že lidé jsou ochotni mrznout za věc, kterou pokládají za správnou. Neodmyslitelně to patří k demokracii - k té demokracii, která sama sebe nechápe legalisticky (jako pouhý mechanismus), ale která má nějaký obsah.




František Kostlán

Vedle provokací a ironických narážek píšu o všem, co mi připadá ne/zajímavé, nejvíc o politice, lidských právech, multikulturalismu, rasismu, jakož i o demagogii a hlouposti, která se nejen k extremismu váže.
frantisek.jpg
Oblíbenost autora: 8.15

O autorovi

E-mail : frantisek.kostlan@seznam.cz Facebook : http://www.facebook.com/profile.php?id=100000514800871 ___ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Nezávislý publicista, hudebník, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. komentátorem Telegrafu, šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami, migranty a životem dětí v dětských domovech.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930